Poprvé ponese zodpovědnost za vše, co udělá a řekne. Rozhovor mezi oběma muži probíhal po náročném natáčení Justinova alba Under the Mistletoe.

Rozhovor pak vypadá takto:

Jak se daří?

Jsem utahaný.

Vlastně jen včera. Dorazil jsem v noci.

Je, ale je to má práce.

A kdo je teď nejlepší?

Právě těď? Asi Michael Jackson. Pokud někdy budu na takové úrovni… pak mě čeká ještě hodně práce. Neříkám, že se to stane v následujících třech letech, ale doufejme, že až mi bude 30, lidé si mě zapamatují. Myslím, že mě lidé znají už teď, ale nechci aby si mě pamatovali jen jako nějakou náctiletou senzaci. Já chci změnu a chci být nejlepší.

Na to se tě chci zeptat – na změnu. Bude ti 18 a to je poměrně výrazná hranice mezi dospělostí a dětstvím. Myslíš, že ještě budeš muset hrát roli dítěte?

Asi takhle. Myslím si, že už nemám zapotřebí dělat všechno. Jsou lidé, kteří se snaží dospět příliš brzy. A to já nechci, lidé musí vědět, že už sice nejsem dítě, ale dospělý také ještě ne. Dospívám tím, že se učím být dospělým. Nebudu předstírat, že jsem vyrostl a že mě teď lidé uvidí na večírcích a s alkoholem v ruce. Budu si to dělat po svém. Chci dělat to co Michael – vždycky zpíval jasně a bez přetvářky a to je taky důvod, proč ho milují děti i dospělí. Nehodlám začít zpívat o sexu, drogách a nadávání. Jsem zamilovaný a jako starší bude mít v mém životě větší roli i sex, ale chci, aby mě lidé respektovali bez ohledu na věk. Protože mladí lidé jsou ti, co tvoří společnost, určují módní trendy i to, co je super, takže s nimi budu vždycky propojený.

Michael se ale z toho všeho tak trošku zcvoknul, stejně jako řada jiných lidí. Nebojíš se toho?

Michael měl mizerné dětství, zatímco já měl dětství úžasné. Milují mě oba rodiče a v současné době necítím, že bych o cokoli ve svém životě přišel. Budu prožívat to, co budu moci. Nedívám se zpět a neříkám si, kéž bych udělal tohle. Možná že Michael postrádal mnoho věcí a snažil si je vynahradit, když byl starší. Ale já se nebojím, protože jsem obklopen dobrými a milujícími lidmi.

Hovoříš o jasných a upřímných textech a dělání hudby pro všechny, ale mnoho hudebníků, ke kterým vzhlížíš jako Lil Wayne, Kanye a další rapují o drogách, sexu a penězích… Tak co se ti na nich tolik líbí? Hudba? Texty?

Nemůžu říct, že bych k nim vzhlížel, ale líbí se mi, co dělají. Myslím, že jsou úžasní, ale jsou na úrovni Michaela? Myslím, že ne.

To řekni Kanyeovi…

Kanye je někde jinde. On je můj asi nejoblíbenější producent, je to hudební génius, ale na Michaelově úrovni není. Myslím si, že toho může dosáhnout jen ten, kdo osloví stejný očet lidí jako Michael a Kanye tolik lidí neoslovuje, ve skutečnosti to nedokáže nikdo.

V současné době poslouchají tvou hudbu převážně dívky. Jak hodláš své publiku rozšířit?

Je to o tom dělat dobrou hudbu a lidé mě mnohdy nenávidí ještě předtím, než si vůbec poslechnout, co umím. Nenávidí mě, protože nenávidí mou představu – jsem mladý, hezký… myslí si, že jen díky tomu, že mě holky zbožňují jsem tam, kde jsem.  Když jsem nahrával první album bylo mi 13 a když vyšlo táhlo mi na 15, bylo to první natáčení a povedlo se. Fanoušci byli nadšení, ale bylo to skutečně velmi mladé. Druhé album jsem směřoval více na fanoušky a pokud si to někdo pustí určitě si uvědomí, že je to dobrá hudba. Nebojím se o mužské fanoušky, přijdou sami. Pokud poslouchají hudbu a líbí se jim, pak nezáleží na to, co dělají, nebo předstírají, že mě nemají rádi, jdou domů a poslouchají ji.

Chceš začít rappovat? Chceš s tím vážněji experimentovat?

JB  Ne, dělám to je pro zábavu, dělám to jen protože si myslím, že je to sranda.

Ale proč ne?

Pokud bych to dělat, lidé by mě nebrali vážně. Nechci dělat rapové album. Ale chci, aby lidé věděli, že si své písně píšu sám, nikdo to za mě nedělá, vše si píšu na svůj iPhone.

A také sám píšeš vzkazy na Twitter

Je to způsob jak informovat neustále fanoušky o tom, co právě dělám. Stále jim chci být schopen podávat informace o věcech, které jsou pro ně připraveny. Pokud mě sledují na Twitteru sledují můj život a to je podle mě super.

Pracuješ tvrdě, což pohlcuje tvůj život, kde na to bereš sílu? Jsi věřící, že ano?

Nemyslím si, že bych byl věřící. Vyznávám duchovno. Věřím, že Ježíš zemřel na kříži kvůli mým hříchům, věřím, že to on mě sem dostal a vím, že ho za to musím chválit. Ale nemyslím si, že jsem věřící. Mnoho věřících je podle mne ztracených, chodí do kostela jen proto, že tam chodí. Ale pro mě je důležitější to, že se k němu modlím a hovořím s Ním, nechodím do kostela. Nebyl jsem v kostele už pěkně dlouho, ale i tak mám s Bohem vztah. Někteří lidé mohou říkat, že když nechodím do kostela nejsem Křesťan, ale já jsem, hovořím s Bohem a o tom to je.

Četl jsem, že tvá máma řekla, že se s Bohem setkala a že věří, že jsi na tomto světě, abys ho inspiroval a rozjasnil. Když s Bohem hovoříš, cítíš osobní setkání nebo jen vyjadřuješ to, jak se cítíš?

Víš má máma se vždycky snažila mě k víře vést, nijak na mě netlačila, ale chodili jsme do kostela a dala mě do nedělní školy. Když jsem byl malý moc jsem o tom nevěděl a ani jsem moc nevnímal to, že bych měl být hlasem nové generace. Teď to chápu tak, že jem tu abych dělal hudbu a pomocí ní inspiroval ostatní. Chci mít na lidi dobrý vliv. Určitě budu dělat chyby, protože jsem ještě madý a miluju zábavu. Nejsem perfektní. Všichni dělají chyby a o tom je život.

Proč jsi podle tebe tak snadným cílem? Je to tvůj věk? Míra úspěchu nebo národnost?

Když jsem se snažil prosadit, všichni mi fandili a když jsem se tam dostal, snaží se mě zase dostat dolů. Všichni se mě snaží rozkymácet a dostat se na mé místo. Tak to prostě je, když jdeš nahoru přejou ti to, ale když jsi nahoře, čekají kdy prohraješ. Dokud ale neprohraješ, ukážeš lidem, že jsi šampion.

Jak dáš ty vědět lidem to, že jsi šampion? Lidé nemusí vědět, že jsi vyprodal Garden nebo O2 arénu, pro koho jsou tyhle věci skutečně úspěchem?

Doufám, že jsou pro mě i pro lidi. Chci, aby věděli,a že to není jen šťastná náhoda, že jsem tam, kde jsem. Jsem tu z nějakého důvodu a jsem tu na celý život, takže mě odtud nikdo nedostane.

Michaela nikdo nenazval králem popu, dokud mu nebylo 30.

To je fakt, trvalo mu to dlouho. A teď jsem tu já a hodlám lidem dokazovat, že jsem tu navždy.

Nenakládáš na sebe příliš?

Nejsem soutěživý člověk, pokud něco prohraju, řeknu jen hmm, zajímavé.

Dobře, nejsi soutěživý pokud hraješ ping pong nebo basketbal, tehdy hraješ proti někomu, ovšem tady to zavání tím, že budeš bojovat proti sobě.

Teď jsem tady a pracuju tvrdě, protože na světě je mnoho takových, kteří by mě chtěli nahradit. Takže pokud chci zůstat tam, kde jsem, musím fakt makat a možná makat co nejvíc. Zatím jsem mladý a samozřejmě, pokud mám den volno, věnuji se přátelům a zábavě, pokud mi však bude dvacet a budu chtít dokázat, že jsem nejlepší a udržet si svou pozici, budu to muset změnit. A to je to, co chci.

To ale nehodláš dělat teď, když jsi náctiletý, nemůžeš jen pracovat a pracovat…

Přesně tak, musím vědět, že mě baví dělat svou práci a dělat ji pořádně s ohledem na svůj věk.

Koncertuješ až 120x během koncertní šňůry, jak se pak cítíš na jejím konci?

Tak unaveně, že si říkám, že už další koncert nedám, ale musím. Dám ho a i líp než ten předchozí, protože si uvědomíš, že to lidé milují. Takže pokud udělám jeden pohyb a každý večer slyším stejnou rekaci, hodlám ho dělat až do konce a i líp a slyšet lepší odevzu.  Takže na konci turné je to všechno pěkně nabité, to fanoušci šňůru určují, je paráda je vidět se smát nebo plakat.

Boxuješ?

Jo, boxujeme s kamarády pořád. Můj táta je bojovník, takže mě něco málo naučil, takže jsem poměrně dobrý boxer.